Kobereček byl dětmi přijat s nadšením. Jen jsem jej položila v kuchyni na zem, už se na něj nastěhovali dinosauři, zvířátka a taky autíčka. „Kořeny“ byly prohlášeny za hory a osazeny novými obyvateli.

Na čele se mi vrstvily vrásky, když jsem pozorovala, jak místo toho, aby po tom novém „zázraku“ děti ťapaly, na něm hodiny vysedávají pohlceny do hry. Protože je kobereček přenosný, nacházela jsem jej v dalších dnech také na nečekaných místech, podle toho, kde byly hory zrovna potřeba.

Nicméně všeho do času, děti si našly jinou zábavu a dinosauři se postupně přestěhovali do jiných částí bytu.

Kobereček zůstal sám. Tedy – konečně k dispozici mým experimentům. Umístila jsem jej na místo, kudy všichni procházíme mockrát za den, před kuchyň. A pomalounku jsem si jej zkoumala. Zjistila jsem, že je velmi příjemné po něm našlapovat zlehounka, masírovat si unavená chodidla, drbat si je. Ovšem ještě zajímavější je, když zapomenete, že máte doma tuhle zvláštnost, rozběhnete se do kuchyně a vzpomenete si na ni až v okamžiku, kdy bolestivě vší silou došlápnete na nějaký zvlášť tlustý kořen. Do té doby jsem vůbec nevěděla, že na nohou mám tak citlivá místa!

Jsem velký příznivce chůze naboso po nerovném terénu, svým dětem dopřávám bosou obuv, protože v tom vidím dobrou investici. Všechny moje děti mají potíže se správným držením těla (i když se hýbou a sezení u PC neznají) a já hledám všechny dostupné možnosti, jak jim pomoci. Jsem ráda, že máme doma kořenový koberec a jen lituji, že jde jen o malý kousíček povrchu naší domácnosti. Přála bych si mít jej „všude“, pokud by to bylo finančně dostupnější.

S dětmi chodím na fyzioterapii, pravidelně musí cvičit. Mám v plánu kobereček představit rehabilitační sestřičce a jsem zvědavá, jak se jí bude líbit. Mohlo by být zajímavé si při cvičení pomoci právě touto pomůckou.

Myšlenka kořenového koberce se mi moc líbí a koberec rozhodně doporučuji.

Jana, čtyři děti