Milí přátelé.

Je tu nový rok a  oproti minulým létům učiníme několik změn. Doteď jsme se soustředili na vývoj produktů, obchod a na naše příznivce už moc času nezbývalo.

Proto jsem se rozhodnul, že vám zprostředkuji dění okolo RootyRUG více osobně. Na čem pracujeme, s čím chceme skončit a s čím naopak začít.

Pro začátek vám předkládám náš příběh. Co všechno se stalo před tím, než vznikl kořenový koberec. Tak pojďme na to, je toho dost.

Někdy v roce 2011 moje manželka Janka objevila, že naše první dítě, syn, má nějak zvláštně zahnutý palec na noze. Začala se o to zajímat, sedla k internetu a pátrala. Většinu použitelného obsahu našla v angličtině, němčině, sem tam nějaký náznak v češtině. V češtině a slovenštině narážela spíše na nějaká dogmata a polopravdy ještě ze 70. let minulého století.

Toto téma nebylo u nás vůbec zkoumané do hloubky. Zjistila, že na rozvoj dětské nohy má extrémní vliv obuv, kterou dítě nosí. Nadměrek, ohebnost, šířka boty a další parametry se staly rodinnými tématy po několik dalších následujících let. Manželka založila blog nohynaboso.cz a spustila první eshop s dětskou bosou obuví v České i Slovenské republice, začali si ji zvát na přednášky. Vím, že si dnes příznivci barefoot life stylu myslí, že to tak bylo odjakživa... Nebylo.

Manželka nebyla zatížená starou školou ani vzděláním. Ano, vzděláním. Představte si, že i vzdělání vás může omezovat a bránit vám v dalším (mentálním) rozvoji. Tento stav tzv. nepopsaného listu papíru jí umožňoval dávat odborníkům z celého světa otázky, na které by se jinak neodvážila zeptat. Téma kolem „ground reaction forces“ se mnou probírala víc než rok, skoro každý den při večeři. Jde tu hlavně o to, jak reaguje chodidlo na podložku při různém došlápnutí, resp. našlápnutí, povrchu, poloze těla, typu podložky, kondici nohy (svalů) atd… Já nejsem lékař, jsem strojař, který se stále živí (a tím financuje projekt RootyRUG) vývojem automobilových dílů, takže mi fyzika není vzdálená a mohu manželce objasňovat, jak by to asi mohlo fungovat s nohou. Chodidlo, jako kinematický mechanismus (odborně se tomu říká biomechanika), které je omezováno obuví v různých směrech, jsme prozkoumávali z každé strany a hledali jsme odpověď na otázku, jak má vypadat správná bota, tj. bota taková, která by co nejméně zasahovala do funkcí nohy. Dnes se tomu směju. Hledali jsme odpověď na otázku, na kterou existuje jediná správná odpověď. Nejlepší bota je žádná bota. Jedině „žádná bota“ umožní noze využít naplno potenciál, který si noha budovala po tisíce let. Byl to zlom v našich životech a tento ovlivnil to, jak se dnes díváme i na jiné oblasti života.

Byla tu ale ještě další otázka. Proč noha vypadá tak, jak vypadá. Proč má klenbu, na co máme prsty, proč se noha skládá z 26 kostí a proč je nejsložitější částí těla co se týče množství svalů a kostí. Odpověď byla velmi jednoduchá, ležela nám takřka přímo pod nosem. Přesněji pod nohami. Lidská noha se vyvíjela milióny let na nerovném povrchu. Proč máme dnes v našich bytech rovné podlahy? Není to divné? Je. Rovné podlahy se určitě jednodušeji vyrábějí i udržují, ale pro naše nohy jsou velmi nepřirozené a monotónní. A naskočil můj „modus operandi“, tj. vidím problém – začínám hledat řešení. A první kořenový kobereček byl na světě. Byl strašný, ale byl funkční. Smrděl lepidlem, klouzal po podlaze, ale byl to můj první RootyRUG. Děti si ho oblíbily, manželka byla nadšená. Moje konstruktérské ego také. Vyrobil jsem něco, co nikdo jiný na světě doposud nevyrobil.

Děkuji, že jste tento článek dočetli do konce a děkuji ještě víc všem našim příznivcům, kteří si kořenový kobereček už koupili a tím pádem nás podpořili jak mentálně, tak i finančně, abychom mohli pokračovat v tom, co děláme.

V dalším příspěvku vám přiblížím, jaké to je, když děláte něco jako první na světě.

Viktor

zakladatel RootyRUG