Tohle léto jsme malovali kuchyň. Při té příležitosti jsme přesunuli nástěnné hodiny z jedné zdi na druhou. Naše motivace byla změna, hlavně ta pro náš mozek. Určitě jste již slyšeli, že takovéto přesouvání věci je vhodné zejména pro seniory, aby jejich mozek zůstal v kondici a vitální. Platí to ale naprosto stejně i pro mladší lidi? Ano, platí.

Co se ale stalo?

Obou nám je čtyřicet, ale naše mozky se s touhle změnou vypořádali jinak. První dva měsíce jsme se oba koukali pořád na tu špatnou zeď, kde hodiny už nebyli. U mne se přeorientováni začalo projevovat začátkem třetího měsíce. Ve čtvrtém měsíci jsem už věděl, kde hodiny visí. Manželce začalo toto přeorientování až na konci čtvrtého měsíce.

Proč?

Ne, není to tím, že jsem chytřejší. Nejsem :o). Pes je zakopán v tom, jak dlouho a jak intenzivně  se budoval náš původní návyk – tj. hodiny visí na staré zdi. Start byl v jednom čase, cca před pěti lety, když jsme hodiny koupili. Ale od té doby jsme koukali na ty hodiny rozdílný čas. Manželka prakticky pořád. Pracuje z domova, a většinu času je na rodičovské dovolené. Já chodím do práce, takže to je denně o cca 9 hodin měně.

O co tady jde?

Je třeba říct co je to návyk. Návyk je …

Lidský mozek pořád reaguje na vnější podněty, a jestli se vám to líbí nebo ne, pořád se přizpůsobuje a učí. Jak dobré tak i ty špatné věci. Mozku je to prostě jedno. Je to podvědomí proces. K vybudování jistého návyku je ale potřeba jistý čas a hlavně opakování. Vnější podněty jsou všechny podněty, se kterými se střetáváme a vnímáme. Světlo, teplo, chutě, zvuky, tvary předmětů, které bereme do rukou, nebo i povrchy po kterých chodíme.

Co to má společné s nohama?

Hodně. Fyzioterapeuti mluví o tzv. pohybových vzorcích. Ty se tvoří nejrychleji od útlého věku dítěte. U dospělých lidí je to….. Selským rozumem řečeno, učíme se pohybovat tak, jaké máme predispozice (stavbu těla, tzv. strukturu ) a jaké máme podmínky tj. vnější vlivy (třeba pod nohama). Když naše nohy chodí celé roky pouze po rovném povrchu (dokonale rovné podlahy v domácnosti, rovné chodníky, rovné tělocvičně… všude je rovina), hodinová procházka lesem (i kdyby bosými nohama) nedokáže dohnat hendikep vytvořen během těch let, co jsme chodili po rovném povrchu a tím pádem budovali svůj špatný pohybový vzorec. Přesně tak, jak se učil můj mozek 5 let, že hodiny visí na té jedné zdi.

Proč špatný? Chůzi po nerovném povrchu jste nejspíš nepraktikovali, dá se říct i zanedbávali. Rozvoj koordinace, stabilitu, neposilovali jste rovnoměrně své chodidlo, co nakonec má dopad na vaše držení těla, jak chodíte, běžíte, nebo pouze jako stojíte. Proto je třeba od malička děti zvykat na nerovný povrch, podporovat je v chůzí v přírodě naboso, po nerovnostech, stejně tak chůzi po RootyRUGu, který doplňuje chůzi v přírodě a jeho povrch připomíná kořeny.

Co s tím dělat?

Důležitá je pravidelnost a čas strávený na pestrém povrchu. Jinak řečeno: Chodit naboso po nerovném povrchu co nejvíc a pravidelně. Ideálně každý den. Myslíte si, že přeháním? Nepřeháním. To, že se lidská noha vyvíjela po miliony let pouze po nerovném povrchu, je prostě nezpochybnitelný fakt. V chodidle se nachází 26 nožních kůstek, které jsou drženy ve správné poloze svaly, které se musí procvičovat. Pokud svaly ochabnou, začne se postavení kůstek měnit a dochází k různým deformacím, problémům, anomáliím. Ploché nohy nemusí být pouze dědičným problémem, ale za postupné ortopedické problémy si můžeme my sami, a to proto, že se dostatečně nestaráme o jednu z nejdůležitějších částí našeho těla. Choďte naboso po pestrém povrchu, tak často, jak jen můžete, myslete na své zdraví, stejně jako na zdraví Vašich nejmenších.

A proto, že málokdo má z nás má celoročně vhodné podmínky pro bosou chůzi přímo doma (les nebo zahradu) jsme vyvinuli RootyRUG – kořenový koberec, kde si můžete užívat chůze po nerovném povrchu 24/7 celý rok.